Brněnské onkologické dny, trvale svěží
(oč v nich běželo a běží)
Brněnské onkologické dny (BOD) jsou nejen nejstarší a největší kontinuálně pořádanou celostátní multioborovou onkologickou konferencí v České republice, ale už také stabilním fenoménem a jistotou pro střídající se generace onkologů a přátel onkologie. Jistě nikoli přátel nádorů. Je obtížné být přítelem rakoviny. Je naopak slušné, statečné a záslužné být rakovině nepřítelem. A lépe když nepřítelem o protivníku dobře informovaným.
Pokaždé se určitě hodí krátce a rituálně připomenout, že na počátku bylo slovo. A to slovo bylo od primáře Zdeňka Mechla. Onen pravil: „Svoláme konferenci!“ A konference byla. A stále je. Stalo se tak na úsvitu nové doby renesance ústavu na Žlutém kopci, která nastala v roce 1976 po nástupu profesora Jaroslava Švejdy do funkce ředitele, spojovaného s nadějí na obnovu komplexní práce ústavu s širší moderní vizí. Ústav tehdy získal celostátní působnost a činitelé té doby ho nazvali Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie. První celostátní jednání o brněnské onkologické konferenci se vedlo v roce 1976 v kinosále ústavu (dnešní kapli) za účasti předsedy onkologické společnosti docenta Václava Beka z Prahy a profesora Ivana Kozu z Bratislavy, ovšem i řady dalších onkologů z krajů a metropolí. Na toto otevřené jednání nyní vzpomenou už jen nemnozí žijící pamětníci. Kromě Zdeňka Mechla také Božena Šopková-Augustinová, Petr Zatočil, Tačo Tačev, Jiří Vorlíček i plachý medik třetího ročníku Jan Žaloudík, zvaný Jeníček. Při sporém občerstvení tureckou kávou a levnými sušenkami došlo k úradku na organizování pravidelných onkologických konferencí v Brně každoročně na jaře, zatímco už od roku 1958 se konávaly podzimní Bratislavské onkologické dni v Bratislavě. Že se tak bude šířit onkologické poznání také od východu tehdejší československou vlastí i na západ. Vznikala krásná esence odborného nadšení a romantiky v realitě polouzavřeného světa. V roce 1977, kdy z nadšení vznikal také Národní onkologický registr, právě nyní bohužel silně degenerující, se konaly první a pak už zcela pravidelné BOD, asi symbolicky v hotelu Internacionál, protože internacionální účast odborníků z blízka i dáli se také stala pravidlem. Pak už se další a noví zástupové přidávali. Tolik tedy rituální repetice o kořenech, které dále koření.
BOD se zprvu systematicky zabývaly jednotlivými onkologickými diagnózami, především těmi nejčastějšími, kde docházelo k rychlému pokroku v diagnostice a léčbě. Postupně ovšem s rozsahem akce i potřebou dynamizovat obsah konferencí témat přibývalo a jednání bylo členěno do více paralelně běžících sekcí. Třídenní jednání v několika sekcích už skoro nestačí, aby uspokojilo ambice, představy a požadavky všech účastníků. Klima konference už nevylepšují sponzoringem jen brněnské průmyslové podniky jako v počátcích, ale přečetné nadnárodní farmaceutické a technologické firmy. Ostatně brněnské výstaviště jich umí pojmout bezpočet. Jsou vítány a mají nás rády, neboť užíváme jejich produkty. Jak jinak. Přírodní léčitelství bylo opuštěno jako málo účinné. Technologie vítězí. Přetrvala jen síla osobností lékařů. A také sester a ostatních nezbytných nelékařských profesí. Proto už od roku 1986 je součástí BOD rovněž konference sester a nelékařských pracovníků. Ta první řešila roli sester v nově nastupující protinádorové chemoterapii, ty současné pokrývají široké spektrum témat a vždy významně doplňují lékařskou část konference.
BOD se v nedávných letech covidích viroregulací adaptovaly i na distanční formu on-line jednání. Lze i tak. Jen polibků mezi přáteli a radosti z osobních setkání ubylo. Doufejme, že napříště se při erupcích virostrachu a jiných patálií budeme regulovat už jinak. Co organismus, jako i BOD, nezabije, to ho, nebo je, posílí.
Kousek od Masarykova onkologického ústavu pod kopcem na Mendelově náměstí
se jak známo nachází v augustiniánském klášteře pracoviště Gregora Mendela, zakladatele genetiky. Podvědomě tak od vzniku ústavu v roce 1935 sedíme na explozivním sudu mendelovského hrachu. Přes první hrachové výhonky až k současné bující džungli genetických poznatků o genotypizaci a molekulární klasifikaci nádorů až po personalizaci léčby. Tento genius loci provází také BOD, ať už se konají v kterémkoli brněnském hotelu, nebo opět na blízkém rozlehlém výstavišti jako letos, kam by to měl Gregor Mendel jen jednu zastávku tramvají. Nepochybně by byl zaskočen, co způsobil, snad i nadšen. Genetický a molekulární pokrok nyní v onkologii dominuje, na ruční práci a osvědčené postupy však nezapomínáme. Člověk zůstane člověkem, byť umně uspořádaným z molekul podle božího genetického plánu. A bojí se, trpí, strádá, a je statečný, a nedá se a občas vítězí.
BOD jsou kromě jiného projevem sebevědomí naší onkologie, dříve česko-slovenské, nyní česko-moravsko-slezské, případně moravsko-slezsko-české. Jistě však také evropské, nadnárodní a všeobecné. Nechceme-li být ovšem banánovou republikou, jejíž produkci, sklizeň a spotřebu spravují jiní odjinud, musíme mít průběžně jasno o svém konání a výsledcích především v rámci zdravotnictví a onkologické péče tohoto státu. Jde ostatně také o nakládání s veřejnými prostředky, dostupnost a kvalitu onkologické péče. Jistě dychtivě čerpáme inspirace, poznatky a produkty ze zahraničí, ale práce zdravotníků a lokální prospěch pacientům zůstává na nás a u nás. Naše lány, naše dožínky. BOD jsou o výměně informací a vzdělávání, ale také o další motivaci, inspiracích, kritickém myšlení a odborné nezávislosti a nechť takovými zůstanou.
prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.